JAK OVLIVNÍME SVĚT SVÝCH DĚTÍ?

Šla jsem dnes dlouhou ulicí a přede mnou skupinka školáků. Asi tak z páté třídy. Neměla jsem v plánu poslouchat o čem si povídají, ale rozprávěli dost hlasitě. A tak jsem slyšela víc, než bych ráda.

Jednoho z chlapců znám a vím, že je z pohodové rodiny. Ale zarazilo mě, o čem se baví ti další – totiž o tom, proč se rozvedli jejich rodiče. Dva kluci byli dost sdílní, říkali věci na rovinu. Ale další dívce moc do řeči nebylo. „Tak co, proč se rozvedli vaši?“ … mlčení…. „Přece musí být nějaký důvod? Tak nám ho řekni.“ … mlčení… A pak krátká poznámka, se smutkem v hlase, že o tom mluvit nechce. Bylo mi jí upřímně líto. Ta dívka to rozhodně neměla zpracované, nebylo to pro ni lehké a rozhodně o tom nechtěla mluvit s kamarády.

Uvědomila jsem si, jak moc my dospělí ovlivňujeme svět dětí. Vím, že vztahy jsou mnohdy náročné, každá situace je originální a vůbec se neodvažuji někoho soudit. Ale těch dětí mi bylo upřímně líto.

Zrajeme a učíme se… Celý život. A každé naše rozhodnutí má vliv na naše děti.

Je to vždycky výzva i pro mě. Abych se zamyslela, jak právě já ovlivňuji svět našich tří dětí. Co jim chci dávat do života, co se mi daří a co méně, nad čím se můžu zamyslet, co vylepšit. Nikdo nejsme dokonalí, všichni děláme chyby, někdy se z nich poučíme, někdy ne. Ale jsem moc ráda, když si jako rodina doma často říkáme, že se máme rádi.

Vím, že teď děti začnou dospívat a bude potřeba, aby se od nás dospělých vymezili. Aby našli sami sebe, své místo, aby otestovali hranice, které jsme do nich vložili. Nebojím se toho. Vím, že se nejvíc poučí z vlastních chyb a kopanců, proto jim budu muset dovolit ty chyby dělat. I když to bude bolet. Je i nás rodiče.

Věřím jim.

Ale jedno vím jistě. Věřím jim. Vím, že jsme do nich vložili to, co jsme mohli. A teď postupně bude na nich, aby našli svoji cestu a rozvíjeli se dál. Snad se nám do nich podařilo zasít semínka sebehodnoty, smyslu pro zodpovědnost, umění se omluvit a odpustit a toho, že tvořit zralé vztahy je velká životní hodnota.

Sebepřijetí a cykličnost jdou ruku v ruce.

Všechny situace v životě svých dětí ovlivnit nemůžu. Ale chci udělat co nejlépe alespoň to, co je v mých silách. Jako máma mohu své děti podporovat a vést k dobrým hodnotám. A jako máma a lektorka ženského reprodukčního zdraví mohu svým dcerkám předat ještě jednu věc – mohu jim ukázat, že být ženou je dobrodružná cesta. Mohu jim pomoci, aby porozuměly svému tělu, svým proměnám, dokázaly vnímat ženskou cykličnost pozitivně a uměly si vážit plodnosti jako daru.

A  mám velkou touhu k tomuto dávat příležitost i dalším dívkám. V mé práci je srdcovým tématem provázet maminky a dcery na cestách cykličnosti. A jsem si jistá, že právě přijetí cykličnosti, porozumění svému tělu, jeho potřebám i proměnám, jde ruku v ruce s přijetím sama sebe a vědomím vlastní hodnoty.

Pomůžeme svým dětem, aby mohly projít dospíváním spokojeně? Pomůžeme svým dcerkám, aby vstoupily do světa cykličnosti s porozuměním a sebedůvěrou? Nemůžeme ovlivnit všechny situace. Ale pozitivní pohled jim předat můžeme.

Kniha „Moje první menstruace“ Vás skvěle provede.

Pokud nevíte, jak na to, už brzy bude možné si objednat knihu „Moje první menstruace“ – ta byla nejprve jako eBook, ale právě vychází i v krásných pastelových barvách s vůní papíru. A myslím, že je opravdu povedená.

A také Vás zvu k interaktivnímu workshopu „Čas pro mámu a dceru“ – můžete prožít čas plný blízkosti, sdílení, tvoření a povídání si nejen o cykličnosti a kráse ženskosti. Naladit se pozitivně na ženskou vlnu ve skupince několika maminek a mladých slečen. K tomu Vám přinesu více informací v jednom za dalších článků.

Kéž se nám dospělým daří ovlivňovat svět dětí tak, aby mohly mít úsměv na tváři. Nemusíme být superrodiče. Ale dělejme poctivě to, co je v našich možnostech. A laskavé provedení do světa cykličnosti je jedním z důležitých kroků pro naše dcerky. Co myslíte Vy?