TADY A TEĎ. Aneb JAK SI V LÉTĚ UŽÍT SPOLEČNÝ ČAS.

Letos jsem se na dovolenou těšila snad ještě víc než obvykle. Potřebovala jsem totiž zpomalit a jednoduše prožívat TADY A TEĎ. Odhodit všechny starosti a povinnosti a dělat jen to, co zrovna jako rodina chceme. Nikam se nehonit, jen vnímat, co zrovna potřebujeme a co se nám doopravdy chce.

Vím, že mojí největší radostí a posláním je mateřství. Moc mě baví i moje práce, to ano, a rozhodně mi přináší velký smysl a naplnění. Ale vím, že děti budou malé jen chvíli, zatímco práci se mohu věnovat mnohem déle. A proto jsem si chtěla dovolenou užít opravdu vědomě a svůj čas věnovat naplno svým nejbližším (a také sobě).

Bylo to jako balzám…

„Mamííí, pojď se podívat na ty mušle!“ „Mamíííí, postavíme hrad?“ „Mami, pojedeme na kole támhle do těch kopců?“ A já nemusela říkat, že teď nemám čas. Že jsou teď jiné povinnosti. Že až později… Byla jsem tam, vědomě, tady a teď. Hodně jsem si povídali, naslouchali, přemýšleli o životě a žasli nad krásou a pestrostí stvoření. Stavěli hrady z písku, plavali, jezdili na kole, objevovali svět a byli vědomě spolu.

Znovu jsem si připomněla, jak ty děti strašně rychle rostou. Jak zrají, jak jsou šikovné. A jak moc důležitá je vědomá přítomnost nás rodičů. To, že jim nasloucháme. Že bereme vážně jejich myšlenky, pocity, názory. Že jim umožňujeme rozvíjet to, co v nich doopravdy je.

Společný čas je dar.

Potrvá jen chvíli, než děti vylétnou z hnízda a budou tvořit svoji vlastní cestu. S manželem jim věříme a přejeme jim to. Snad se nám podařilo do nich zasít semínka dobra a odpovědnosti. Často si spolu povídáme do hloubky a vím, že je toho v nich zaseto opravdu hodně. V co ta semínka nechají vyrůst, bude na nich.

Popravdě je nám jedno, jestli jsme spolu na dovolené u moře, v Alpách nebo na chalupě v Čechách. Střídáme to a nejdůležitější je to, že jsme spolu.

Letos jsme vyrazili na chvíli do slovinských hor k Bohinjskému jezeru a na chvíli se nahřát k Jadranu. Během volných dní jsme si hodně povídali i o hodnotě vztahů, zodpovědnosti i daru plodnosti (no jo, letos jsem totiž na cesty brala svoji knihu MOJE PRVNÍ MENSTRUACE, abych ji mohla nafotit na různých hezkých místech).

A víte co? Děti nám několikrát během dovolené poděkovaly. Že je s sebou bereme. A že prý jsme ti nejlepší rodiče. Tak to potěší. Samozřejmě se i během dovolené objevily různé malé šarvátky, dětské hádky, nedorozumění, usmíření… Ale to patří k běžném provozu a přece se tím nenecháme rozhodit, že?

Tak přeji krásné letní dny s Vašimi dětmi i Vám. Ať jsou to vědomé chvíle a společně si užijete TADY A TEĎ.

PS: Na podzim pro Vás chystám nové živé akce pro mámu a dceru. Abyste si i Vy dvě mohly spolu užít krásný ženský čas. Vědomý a skutečný. Ale o tom víc zase až příště…